Poruchy gastro-intestinálního traktu

Poruchy trávení patří opět k poměrně častým důvodům návštěvy veterinární ordinace. Málokdo si uvědomuje, že dutina ústní se řadí ještě k trávicí soustavě. Proto mezi poruchy gastro-intestinální řadíme i záněty a nádory v dutině ústní a na jícnu. Dále sem spadají poruchy na žaludku, střevech a rektu včetně paraanálních žlázek. Většina odborníků sem řadí i poruchy slinivky břišní a jater.

Obecně lze říct, že nejčastější poruchou trávení je průjem, zácpa a zvracení. Nejedná se o onemocnění ale o symptomy, které se vyskytují u řady různých chorob.

Poruchy gastro-intestinálního traktu jsou natolik širokou kapitolou, že zde není místo se o nich rozepisovat. Proto se na této stránce zaměříme pouze na základní obecné principy vztahující se k problematice trávicího traktu.

Každé štěně by se mělo od věku zhruba 2 týdny pravidelně preventivně odčervovat. V trávicím traktu (a v některých dalších orgánech) se od narození vlivem kontaminace mateřským mlékem a prostředí množí široké spektrum parazitárních původců onemocnění. Jedná se zejména o škrkavky rodu Toxocara canis, Toxocara cati a Toxascaris leonina. Tito parazité dokáží malé štěně i zabít. V mírnějších invazích ale bývají velmi častou příčinou průjmů, zvracení a hubnutí se zvětšením bříška.

Potrava mladého i dospělého psa by měla být nejenom vyvážená a kvalitní, ale hlavně jednotvárná. Jde o to, že trávicí trakt masožravců je velmi krátký a je uzpůsobený k trávení jednoho typu potravy. V přírodě masožravec uloví kořist a sežere maso a vnitřnosti. To samé jí pokaždé, když uloví kořist. Pes je na tom podobně. Pokaždé, když mu podáte jiný typ potravy, musí ve svém trávicím ústrojí upravovat složení trávicích enzymů a symbiotických bakterií a trvá přibližně 4-6 dní, než se na novou stravu přeorientuje. Jaký zmatek v útrobách musí potom způsobit časté střídán granulí a masa je pak snadno pochopitelné. a o správném způsobu krmení je pojednáno v sekci výživa.

Největším problémem, který bývá velmi často spojený s intenzivním průjmem a zvracením, je ztráta tekutin. Tato ztráta dokáže pacienta během několika hodin ohrozit na životě. Proto doporučujeme v případě úporného nebo déle trvajícího (jeden až dva dny) průjmu a zvracení bezodkladně vyhledat odbornou veterinární pomoc. Mírné průjmy je možno tlumit jednodenní hladovkou a dietou z 1/3 vařeného kuřecího masa (bez kostí a kůží) a 2/3 rozvařené rýže s trochou vařené mrkve po dobu 3-4 dnů. Pokud ale průjem neustoupí, je nutná odborná pomoc.

Velmi ošemetnou kapitolou je potom podávání kostí. Nejnebezpečnější je podávání ostrých a štípavých kostí (dlouhé kosti z drůbeže, králíka a podobně), větších plochých kostí (žebra, lopatky) a kostí s výběžky (krční obratle, kuřecí prsní kosti). Ty se mohou vzpříčit v horních úsecích jícnu, v žaludku, nebo se zapíchnout ve střevech a jediným řešením je pak zpravidla okamžitý operační zákrok. Málo kdo ale ví, že i už 3 gramy na kilogram živé hmotnosti obyčejných telecích kostí dokážou vyvolat takovou zácpu, že není jiná než chirurgická pomoc.